Těsta pečená, smažená, sušená
Nade všechny tyto moučné a sladké dobroty vynikaly asi koblihy. Ty mívaly svůj nejvlastnější čas v masopustě a představovaly vrcholnou delikatesu. Kobližný znamenalo tolik co maškrtní, lahůdkový. Čteme-li někde o kobližné kaši, pak to neznamená vztah ke koblihám, ale vyjadřuje jakost, pochoutkovost. Kobliha se musela jen na jazyku rozplynout, tak se nedivme ani mazlivému „koblíšek“, jež nalezneme u Tomáše ze Štítného. Chutnaly lidem, a když se dostaly i jejich nejvěrnějším čtvernohým přátelům, tak i jim, jak to dokládá starodávné přísloví: „Musí ho zhrýsti, jako pes horký koblih.“
Zcela osobitou zvláštností mezi tradičními moučníky jsou takzvané „koláče podivné“. U nás byl znám zejména sýrový koláč a pak koláč pohanský. Oba mezi předpisy uvádíme. Nejzajímavější je na pohanském koláči jméno. Platí totiž snad domněnka, že se jmenoval „behaimský“, tj. český: po staletích by se tak k nám vracel pod zkomoleným názvem jako exotické kuriosum. Známe ovšem ještě druhý výklad, že snad totiž šlo o původně pečivo z mouky pohankové, „pohanské“.